Praha.cz

 
Tomáš Garrigue Masaryk

„Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty.“

Narodil se za časů C. a K. monarchie v Hodoníně 7. března, v rodině Josefa Masaryka původem ze západního pohraničí Uher (je docela zvláštní a podivné, že některé prameny uvádějí národnost Slovenskou; v době narození otce Josefa nikdo ani netušil nic o Slovensku) a matky Terezie, která pocházela z měšťanského domu, tedy z nevolnické rodiny. Tento manželský svazek byl v té době velmi netradiční, Terezie byla o deset let starší, vzdělaná, měšťanského původu. Traduje se, že jejich manželství bylo přesto bezproblémové. V rodině zůstali i dva přeživší sourozenci. Rodina celkem „prosperovala“ díky práci na panském, otec Josef byl panský kočí, po čase zastával i funkci drába.

Mladý Masaryk byl poslán do Vídně, aby se zde vyučil zámečníkem, což se mu moc nezamlouvalo a po pár týdnech byl zpět u rodičů a raději šel do učení do kovárny, k čemuž projevil náklonnost. Jenže… setkání s bývalým profesorem z reálky mělo za následek to, že se vydal cestou ke vzdělání. Stal se z něj muž dbalý zásad, který se dostával kvůli myšlenkovým neshodám do mnoha problémů. A jak je dobrým zvykem v Čechách, že je dobré se zbavit vzdělaných lidí, tak akademickém gymnázium dovršil ve Vídni maturitou. Začal studovat na akademické půdě ve Vídni…kdyby jen Rakušané tušili. Zastával místo hofmistra, generálního bankovního rady, kterému vyučoval syna. Jako odměnu za skvělé odmaturování syna odjíždí Masaryk společně s mladým maturantem na studijní cestu po Itálii a Lipska.

V Lipsku studuje Masaryk necelé dva roky. V rodině, kde byl ubytován, často slýchá o Charlottě Garrigue, která v Lipsku dříve studovala na konzervatoři. Po setkání s Charlotte je jí zcela okouzlen. Zanedlouho ji Masaryk požádal o ruku. K jeho žádosti se zprvu Charlotte staví odmítavě, ale v zápětí svoluje a 15. března 1878 byli oddáni. Masaryk připojuje ke svému jménu jméno Garrigue jako výraz rovnoprávnosti, lásky a uznání.

Usazuje se ve Vídni, kde je rodina vystavena finančnímu tlaku. T. G. Masaryk nemá totiž pravidelný příjem. Tomáš Garrigue Masaryk v roce 1879 se úspěšně habilituje prací „Der Selbstmord als soziale Massenerscheinung der Gegenwart (Sebevražda jako masový sociální jev současnosti)“. Na svět přichází dcera Alice a za rok syn Herbert, narození ve Vídni, tudíž vlastně doma, ve staré dobré C. a K. monarchii.

V tomto finančním nedostatku přichází z Prahy náhlá nabídka na místo mimořádného profesora na pražské univerzitě, a to asi jen díky rozdělení univerzity na českou a německou. Začal se plně věnovat práci profesora a vědce. Masarykova osobnost byla tvořena původním zdravým postojem a zásadami, hlubokými studii, osobními kontakty, jeho publikovaná díla dávají tušit, jakým velikánem byl. Dnešní politik vedle politika Masaryka, nejde ani nějak hodnotit či srovnávat, protože výsledek by byl zřejmě tristní. Filozof Masaryk kladl veliký důraz na vzdělání. Jeho rozsáhlé dílo, které po sobě zanechal, dokazuje jeho široký záběr.

Závěrem ještě pár slov. Přesto, že byl Masaryk skutečně věřící člověk, volné myšlenky v otázkách náboženství vítal, vnímal je především jako antiklerikální hnutí. Byl přesvědčen, že by nové myšlenky prospěly k propagaci nového, opravdového a otevřeného výkladu náboženství. Z hlouby srdce neměl rád nejen český nacionalizmus a rasizmus, ale i lidskou omezenost, hloupost i naivitu. Vše nebylo vůbec jakýmsi projevem nadřazenosti, ale bolestí vycházející ze života. Odehrálo se mnoho událostí, přichází I. světová válka a zrod Československé republiky. Jeho následníkem se stává syn Jan Masaryk (lidmi oblíbený ministr zahraničních věcí), který přišel o život za velmi podivných okolností.

A smutná událost v Duchcově, kde vyhasly čtyři životy dělníků? Levičáci budou neustále tvrdit, že Masaryk nechal střílet do dělníků, ale skutečnost byla zcela jiná. Manipulace s davem a následný střet s četníky byl dílem okamžiku a nikoliv Masarykovým nařízením. Primitivní argumenty stále nalézají své jednoduché posluchače. Musíme však připustit, že v I. republice nebylo vše růžové, ale vláda se rozhodně snažila vybudovat prosperující stát a to i přes světovou krizi.

Životní pouť této osobnosti a opravdové morální autority je ukončena dne 14. září 1937. Byl oplakáván celým národem.


Autor: Natálie Růžičková